Jak bych si představovala svoji svatbu
Přede mnou se otevřou obrovské zlatě zdobené dveře svatební síně a já v nádherných bílých šatech posetých perlami s dlouhým závojem,který mi v načesaných vlasech přidržuje perlová korunka a který mi nesou dvě družičky,a s kyticí bílých růží v ruce,doprovázená nádhernou melodií svatebního pochodu od Felixe Mendelssohna do ní vejdu.Ještě nikdy jsem takhle na veřejnosti neměla podpatky,tak se snažím si ten pocit,že není šťastnější holka na světě,než jsem teď já,nezkazit nějakým faux pas se zlomeným podpatkem a zvrtnutým kotníkem.Sotva mě svatebčané uvidí,spustí se na mě lavina růží.Můj father mě dovedl před oltář přímo k mému ženichovi a byli jsme oddáni.Potom jsem zavřela oči a hodila dozadu svou kyticí,abych zjistila,kdo se vdá po mně.
Tak takhle nějak bych si představovala svoji svatbu.S kým,to ještě nevím.Na to je času habaděj.